Rubrika: Péče a výcvik,Seriál: Proč mi kůň nerozumí,Komentářů: 2
Sed má být hluboký a klidný, aby koně nerušil v pohybu. S touto nebo podobnou větou se setkáte v každé učebnici jezdectví. Málokde se ale píše podrobněji o tom, jak přizpůsobit svůj sed mladému nebo zkaženému koni, jak tohoto sedu dosáhnout a jak si jej udržet.
Mladý kůň, který nikdy nic na svých zádech
nenosil, má slabý hřbet a pod nezvyklým břemenem i potíže s rovnováhou.
Aby jezdec koni nevadil v pohybu, musí být kolmý průmět jeho těžiště co
nejblíže těžišti koně. Mladý kůň má těžiště blíže k předním nohám,
proto není možné aby jezdec na mladém koni seděl kolmo, jak se obecně
vyžaduje, ale jeho váha musí být mírně přenesena dopředu, aby neseděl
příliš „za těžištěm" koně. To by mohlo mít za následek nadměrné
zatížení hřbetu a zadních končetin, které by se mohlo projevit
bolestivostí a nechutí koně jít živě dopředu.
Jezdec na mladém koni by měl za všech okolností dbát na to, aby koně nerušil v pohybu, jeho sed je lehce předkloněn (podle stupně výcviku), ruka je klidná a otěž lehce napjatá. Důležitost klidné ruky kladu u mladého koně na první místo. Jezdec toho musí docílit i za tu cenu, že se rukama opře o krk koně a tímto svoje ruce fixuje. Takto fixovaná ruka je však pro koně tvrdá, a proto je nutné, aby jezdec jemným pohybem prstů udržoval s koňskou tlamou stálý živý kontakt a nenechal koně tupě se o otěž opřít. Lehký tlak v udidle má také svůj význam, protože mladý kůň tuto "oporu" potřebuje. V případě, že nemá možnost si zvyknout na přilnutí nyní, kdy mu pomáhá, později, kdy už si dokáže poradit bez této opory, se učí přijmout přilnutí obtížněji.
Hlavním opěrným bodem jezdce jsou "uzavřená" kolena, tedy kolena, kterými se jezdec sice křečovitě nedrží (to brání uvolněnosti), ale má je přiložená a v případě potřeby jimi může zachytit náhlé změny směru nebo rychlosti, se kterými je nutno na mladém koni počítat. Holeně musí být jemně, ale trvale přiloženy (ve všech chodech) v místě za zadním okrajem podbřišníku, aby si mladý kůň na jejich přítomnost zvykl. Pobídka holení v podobě přerušovaného tlaku nesmí být příliš silná, aby na ni kůň nereagoval kopáním po holeni, ale ani tak slabá, že by unikla koňské pozornosti. Plnému sedu v klusu a cvalu se zatím raději vyhneme.
Zkušený kůň má již pevný a přiměřeně osvalený
hřbet, který unese váhu jezdce. Jeho těžiště je více posunuté k zadním
nohám, takže jezdec, který sedí v sedle kolmo, neruší koně v pohybu.
Váha jezdce je maximálně soustředěna do sedacích kostí, takže i malé
změny v náklonu může kůň bezpečně cítit a podle toho reagovat. Kůň je
schopný rozložit váhu jezdce, přenést zatížení více na zadní nohy, čímž
dojde k uvolnění předku a jeho chody tak získají na lehkosti.
Jezdec na zkušeném koni sedí kolmo a uvolněně ve
všech chodech (lehký klus a stehnový sed je výjimkou). Ruka musí být
opět zcela nezávislá na zbytku jezdcova těla. Pokud toho ještě není
jezdec sám schopný, může si pomoci dvěma "záchytnými" body. Jedním
tímto bodem je dotek loktu o bok těla a druhým bodem je dotek malíkové
hrany ruky o přední okraj sedla. Pokud dokáže jezdec tyto dva body
udržet a zároveň živě reagovat prsty, odmění ho kůň měkkým pohybem na
přilnutí, který je východiskem pro jízdu s nezávislou rukou, drženou
volně v prostoru nad kohoutkem koně.
Změna je i v držení holení.
Nemyslím tím polohu, ta zůstává stejná, ale tlak, který byl u mladého
koně koncentrován spíše do oblasti kolen (díky mírnému odlehčení
hřbetu), se na zkušeném koni přesouvá níže do oblasti lýtka a kotníku.
K tomuto dochází v souvislosti s tím, že jezdec přenese veškerou svou
váhu na sedací kosti a neměl by se již ani náznakem předklánět. Sed se
tím stane více vybalancovaný. Neznamená to, že by již jezdec neměl mít
uzavřená kolena nebo se držet patou, ale že všechny jezdcovy impulsy
jsou koni předávány tlakem lýtka, kotníku a jen v případech potřeby
zesílené pobídky i patou. Důležité je, aby holeň i když nepobízí, byla
lehce přiložena. Ztráta tohoto kontaktu je pro drezúrního koně jako
zmizení Braillova písma pod slepcovými prsty.
A jak výše popsaného sedu dosáhnout? Na jízdárnách je možné
často slyšet: "až se vyjezdíš, přijde to samo..." Nepřijde. Je potřeba
na svém sedu pracovat přinejmenším stejně pečlivě jako na přípravě
svého koně. Neustále se soustředit na polohu svých holení, klid svých
rukou, narovnání zad a uvolněnost celého těla.
Nejlepší začátek je
na lonži, kdy se nemusíme soustředit na nic jiného než bezchybný sed a
cvičitel průběžně kontroluje jeho správnost. Ale i později, pokud
sebelepší jezdec jezdí bez dohledu, dobré návyky se ztrácejí. Jediné,
co tuto ztrátu může alespoň částečně kompenzovat, je věnování
pozornosti tomu, kde právě leží naše holeň (cítím ve všech chodech na
vnitřní straně svého kotníku teplo a dotek koňské kůže?), zda se nám
nehýbe ruka (postará se dočasné snížení ruky k přední rozsoše o naši
manikúru?), zda se nekulatíme v ramenou (mám v zorném poli krk koně
nebo cestu před sebou?) a zda jsme uvolnění (pruží mi tělo ve všech
částech tak jak má?). Zrcadla nebo i vlastní stín jsou našimi pomocníky
při této sebekontrole.
Správný sed není všechno. Ani nejlepší uvolněný sed ještě
neznamená, že dokážeme dostat koně na otěž (a udržet ho na ní), že
budeme umět dát správnou pomůcku ve správný okamžik a tak bezchybně
provést cviky a že koně dokážeme přimět ke kvalitním výkonům. Sed se
zdokonaluje roky a zároveň je potřeba soustředit se na správné působení
rukou, nácvik pomůcek a spoustu dalších důležitých věcí.
Ale přestože to není všechno, doslova vše na kvalitě a správném
držení těla závisí. Nejen úspěch a sportovní kariéra dvojice, ale i
pohodlí a ochota k práci našeho čtyřnohého partnera. Proto doporučuji
všem, aby k tomuto tématu přistupovali s maximální odpovědností a
nešetřili financí za trenéra. Později se tato investice každému
mnohonásobně vrátí.
Příští téma: Mechanika pohybu
Příbuzné články:
- Proč mi kůň nerozumí I - Kroky při výuce nového cviku /7.12.2005/
- Proč mi kůň nerozumí - úvod /30.11.2005/
Správný sed jezdce na zkušeném koni. Jezdec sedí uvolněně, kolmo k zemi, rameno, kyčel a pata jsou v přímce. Lokty jsou u těla, paže v lokti svírají téměř pravý úhel. Jezdec hledí přímo před sebe. Třmeny by mohly být o něco delší nebo pata výrazněji prošlápnutá. Kůň je uvolněný, soustředěný a evidentně ničím nerušený.