info o zvířatech

Mechanika pohybu koně je jedním z důležitých měřítek k posouzení projevu drezurního koně a má rozhodující vliv na známku za předvedený cvik, kterou na drezurních závodech od rozhodčích dvojice dostane. Největší vliv na ni mají vrozené předpoklady a tělesná stavba, ale do jisté míry je ovlivnitelná výcvikem, sedem jezdce a působením ruky, stejně jako dobře nebo špatně padnoucím sedlem a momentálním stavem koně. Bohužel, zlepšit pohyb koně, který není v tomto směru příliš nadaný, je nepoměrně náročnější, než jej pokazit.

Tři základní chody koně, lišící se nohosledem, jsou: krok, klus a cval, kterými se kůň pohybuje směrem vpřed a couvání, které koně ve volnosti používají velmi zřídka pro pohyb zpět s omezením na několik málo kroků. Podrobněji se touto problematikou zabývá Dr. Thomas Ritter - "Úvahy o klasickém ježdění" (6) - Překlad předpisů Španělské jezdecké školy, kde je podle Španělské dvorní jezdecké školy dělí na obvyklé, neobvyklé a umělecké. My se v našem seriálu budeme zabývat pouze chody obvyklými.

Při pohybu prochází každá noha koně těmito fázemi:

1. Odraz - moment, kdy se noha odráží od země. Je nejvíce silově náročný; energie vložená do odrazu se projeví i v dalších fázích pohybu.
2. Pohyb nad zemí - aneb fáze vznosu. Je to silově nejméně náročná fáze pohybu, je však nejdůležitější pro posuzování chodů.
3. Došlap - noha dopadá na zem a končí fáze vznosu. Místo došlapu rozhoduje o tom jak snadno nebo obtížně ponese kůň svoji váhu, kůň může došlápnout více či méně pod tělo, tj. podsadit nohu.
4. Podpírání a nesení - v tomto momentě je noha na zemi a podpírá tělo, zatímco ostatní končetiny mohou být ve vzduchu. Je to druhá silově nejnáročnější fáze pohybu, která je závislá na stavbě těla a místě došlapu.
5. Posouvání těžiště - je spojením 4. a 1. fáze pohybu při kterém se přenáší těžiště koně ve směru pohybu. Při posouvání těžiště je noha na zemi, je zatížená a tato zátěž trvá až do okamžiku odrazu. Mezi došlapem a odrazem se kůň pohybuje dopředu, jeho těžiště se posouvá a úhel nohy a země se mění. Celá tato fáze by šla rozdělit na nekonečně mnoho "podpírání a nesení".

Kvalitu pohybu koně ve všech základních chodech můžeme popsat prostřednictvím těchto pojmů:

1. Čistota chodu koně znamená zachovávání nohosledu a rytmu střídání končetin charakteristických pro daný chod. Když jde kůň nečistě, jedna nebo více končetin dopadají na zem dříve (vyjímečně později) a je narušen celkový obraz daného chodu. Nejčastěji uváděnými nečistotami chodu jsou mimochod v kroku (kůň vykračuje stejnostrannýma nohama současně a jezdec má podobně houpavý pocit jako na velbloudu), nákrok v kroku a klusu (jedna noha dělá delší krok), rozložený klus a cval (bývá většinou následek přílišného nebo předčasného sbírání koně, chod postrádá vznos, končetiny dopadají na zem dříve a jezdec má nepříjemný, drncavý pocit).
2. Pravidelnost chodu je stejnoměrné rytmické střídání končetin, při kterém se u žádné končetiny neprodlužují ani nezkracují jednotlivé fáze pohybu na úkor fáze jiné, a to jak časově, tak prostorově. Když se kůň pohybuje pravidelně, měli bychom slyšet dva, tři nebo čtyři stejně silné údery kopyt o zem v pravidelných intervalech. O pravidelnosti se většinou mluví v souvislosti s rytmem, tedy zdůrazňuje se časové hledisko. Při nepravidelném rytmu dělá kůň různě dlouhé a různě rychlé kroky v rámci jednoho chodu na rozdíl od nečistoty, která se vyznačuje narušením chodu jako takového. Nejčastější chybou mladých koní (a nezkušených jezdců) je právě nepravidelný chod, kdy kůň střídavě zrychluje a zpomaluje.
3. Prostornost chodu je délka kroku nebo cvalového skoku. Je to vzdálenost dvou stop od fáze odrazu do fáze došlapu téže končetiny. Na koni s prostornými chody má jezdec pocit, že se vznáší. Opakem prostornosti je drobivost, kdy kůň dělá malé krůčky, ale zpravidla o to rychleji (rychlá kadence, viz níže), takže výsledný pocit jezdce je drncání. Prostornost chodů je velmi ovlivněná stavbou těla koně.
4. Kadence je počet kroků nebo cvalových skoků za určitou časovou jednotku. Může být tedy rychlá nebo pomalá, ale nikoli vysoká nebo nízká. Pokud kůň jde kadencovaně, znamená to, že jeho nohy se pohybují velmi rychle a dělá rychlé kroky, které ale nemusí být (a často nebývají) prostorné.
5. Akce je výška a způsob zvedání končetin. Může být vysoká, nízká (plochá), střední. Čím vyšší akce, tím výše kůň nohy zvedá (to je k vidění například u barokních plemen koní a u koní kočárových), nízkou akci mají zejména angličtí plnokrevníci, jejichž kroky jsou dlouhé a ploché. Často bývá problém sladit prostornost a akci, protože když kůň jde s vysokou akcí, dělá zpravidla kratší kroky, zatímco koně s prostornými chody nemají zase tak vysokou akci. Pro sportovní drezuru platí, že nejlepší je zlatá střední cesta, tedy ani ne akce příliš vysoká (aby to nebylo na úkor prostornosti), ale ani ploché chody.
6. Kmih je energie pohybu závislá hlavně na odrazu zadních končetin (nedostatky v kmihu mívají často za následek i nečistotu chodu, hlavně rozložený klus a cval). Kůň jdoucí s kmihem působí živým, energickým dojmem, moment odrazu je u něho výrazný a chody jsou vznosné. Naproti tomu kůň bez kmihu vypadá lenivě a ospale, "sotva plete nohama". Kmižné chody jsou částečně vrozené, ale jsou ovlivněny i temperamentem koně, způsobem výcviku a momentálním stavem. Nejvíce kmihu koně produkují v okamžiku, kdy jsou vzrušeni a předvádějí se.
7. Ruch vyjadřuje tempo neboli rychlost v dotyčném chodu. Rozeznáváme krátký, střední a zbystřený (zrychlený) ruch. Ať se kůň pohybuje v kterémkoli ruchu, neměl by ztrácet kmih, čistotu chodu ani pravidelnost.
   Zkrácení ruchu lze provést trojím způsobem:
   1. Zkrácením prostornosti při zachování kadence a zvýšení akce - nejlepší a nejtěžší způsob.
   2. Zpomalením kadence při zachování prostornosti a akce - prosté zpomalení u remont.
   3. Zkrácením prostornosti, zpomalením kadence, snížením akce a ztrátou kmihu - nejhorší a nejčastější způsob.

Příští téma: krok.